Vhodné typy kaudexů pro naše sbírky II

Rád bych vás stručně seznámil s dalšími pěknými druhy kaudexů, které u nás zatím nejsou stále moc k vidění.

První skupinou jsou rostliny pocházející z jihovýchodní Asie (Indie, Vietnam) z rodu Stephania z čeledi Manispermaceae. Všechny druhy vytvářejí mohutný podzemní kaudex.V bezlistém stavu jsou od sebe prakticky k nerozeznání. Nadzemní výhony jsou liánovitého charakteru a během jedné sezóny vyrostou i několik metrů. Pokud se chcete dočkat květů, výhony nezkracujte. Kaudex se v kultuře pěstuje povytažený, jednak aby vynikl, ale hlavně proto, že drtivá většina rostlin ve sbírkách jsou importy citlivé na přelití. V našich klimatických podmínkách totiž dochází k výrazným teplotním výkyvům mezi dnem a nocí. Při silných poklesech nočních teplot ve vlhkém substrátu hrozí zahnití kaudexu. Z tohoto důvodu se doporučuje pěstovat stefanie ve velmi propustném substrátu. Ideální je např. pemza. Květenství u Stephania suberosa (samosprašný druh) je poměrně nenápadné, laik ho může i přehlédnout. Zato plody uspořádané v hroznu jsou velmi efektní. Ve zralosti zčervenají a při nepatrném otřesu výhonů opadávají. Semena, která nabízejí specializované firmy v západní Evropě, dost problematicky klíčí. Já se na svůj první výsev stephanií teprve chystám. Semena pocházejí z jedné soukromé sbírky v SRN. O výsledku vás budu informovat.

Další zajímavou skupinou rostlin jsou kaudiciformní dorstenie – čeleď Moraceae. Pro zajímavost uvádím D. buchananii, D. benquellensis, D. ellenbeckiana, D. barminiana. První dva druhy mají kulovitý zhrublý kaudex. Nadzemní výhony dosahují až 40 cm a postupně pod tíhou své váhy poléhají k zemi. Poslední dva jmenované druhy pocházející z Etiopie mají hlaďoučký kaudex, velmi podobný bramboříkům a slabší nadzemní výhony. Všechny uvedené dorstenie jsou cizosprašné. K získání semen potřebujete alespoň dvě rostliny stejného druhu a modlit se, že se jejich květy neminou. Nejzaručenější způsob opylování je přiložit dva květy k sobě a jemně o sebe otřít. Jako všechny ostatní dorstenie vystřelují semena do svého okolí. Semena můžeme zachytit buď do lapačů z punčoch, nebo rostliny umístíme do akvária přikrytého monofilem nebo jinou průsvitnou látkou (akvaristé poradí). Pěstování nečiní zvláštní problémy, pokud se budeme držet zásady, že každá další zálivka následuje až vyschnutí substrátu z předcházející zálivky. Většina kaudiciformních dorstenií – zvláště etiopské druhy, si sami určují období vegetace. Se zálivkou začínáme, až když se rostliny samy probudí a ze spících pupenů vyraší zelené výhonky. Na konci vegetačního období začnou opadávat listy a nakonec upadne celý stonek. Růstové období dost věrně kopíruje teplé měsíce našeho zeměpisného pásma. Pozor! Některé druhy uvedených dorstenií přitahují svilušku, např. D. buchananii a D. benquellensis. Osobně doporučuji provádět preventivní postřiky rostlin proti tomuto škůdci. Člověk má stále pocit, že rostliny jsou v pořádku, ale během 2-3 dnů jsou listy sviluškou doslova zamořené. Regenerace rostlin je delší, než bychom si přáli a navíc utrpí i celkový vzhled rostlin.

Mnoho kaudiciformních rostlin pochází z čeledi Asclepiadaceae. O některých z nich jsem se zmínil již minule. Dnes uvádím dva druhy ceropegií, C. occulta a C. rendalii. Obě mají velmi pěkný kaudex, který může mít i 10 cm v průměru. Stejně jako C. woodii, i C occulta a C.rendalii se dají použít jako podložky pro citlivé druhy z čeledi Asclepiadaceae, např. rostliny rodů Trichocaulon, Pseudolithops, Hoodia atd. Ovšem vzhledem k jejich sporému zastoupení ve sbírkách by to byla docela škoda. C. occulta a C. rendalii jsou velmi vděčné druhy vhodné i pro úplné začátečníky, ale ostudu neudělají ani ve sbírkách nejnáročnějších pěstitelů. Rozmnožování provádíme výsevem, nebo zakořeněním řízků. Řízkovanci vytváří kaudex stejně dobře jako rostliny získané výsevem. Vegetační období může trvat po celý rok. Rostliny v zeleném stavu s povytaženým kaudexem vypadají atraktivněji. Navíc po celou dobu vegetace i bohatě kvetou. Podmínkou je umístění rostlin na světlém a teplém místě.

Další druhově velmi bohatou skupinou kaudiciformních rostlin jsou zástupci rodu Eriospermum z čeledi Eriospermaceae, rostoucí v široké oblasti jižně od Sahary až po jižní Afriku. Podrobně se o nich zmíním v samostatném článku.

Úplně na závěr Vám přestavím jeden známější druh Pyrenacatha malvifolia. Pochází z černého kontinentu a je známá svým naoranžovělým nadzemním kaudexem. Rostlina na snímku má  20 cm na výšku a 15 cm na šířku. V přírodě ovšem dosahuje mnohem mohutnějších rozměrů. Na jedné fotografii od prof. Rauha jsem viděl kaudex P. malvifolia o velikosti menšího osobního automobilu (VW „brouk“). Pyrenacatha je nenáročná rostlina. I přesto se mi jí podařilo přelít a kaudex od kořenů zahnil. Velmi jsem ocenil, že uvedená rostlina se sama regenerovala. Oddělila zdravou tkáň od zahnívající, vytvořila novou epidermis a pokračovala v růstu. Vše jsem zjistit až na podzim při stěhování na zimní stanoviště.  Nadzemní část je opět liánovitého charakteru, ovšem růst není tak bujný. V průběhu léta se na výhonech objevují zelené plody, které jsou, alespoň v našich klimatických podmínkách, plané. Osobně neznám nikoho, komu by z nich vyklíčily semenáčky.