Stapelia grandiflora

Rostlina, kterou dříve hojně pěstovaly naše babičky, se již ve sbírkách téměř nevyskytuje. Já sám jsem po ní příležitostně pátral několik let, ale ve sbírkách pěstitelů kaktusů a sukulentů nebyla k vidění. Objevil jsem ji náhodou odloženou na okně v chodbě panelového domu, kde jsem také byl obdarován odnoží.

Tvarově Stapelia grandiflora nevybočuje od vzhledu ostatních stapelií. Patří však mezi několik málo druhů, které bychom mohli nazvat velkokvěté. Vždyť jen poupě je 1,5 x větší než velké slepičí vejce. Květenství rostliny nasazují od začátku března až do konce října na toho roku narostlých výhonech. Poupata se objevují i později, ale pro nevhodné světelné podmínky záhy opadávají. Sytě červené až krvavě červené pěticípé květy se otvírají na noc a v ranních hodinách mají při plném rozevření 25 cm! V té době pochopíte, proč tato, ale i ostatní stapélie, nesou lidové označení smrdutka. Bohužel životnost květů je velmi krátká. Za parného letního dne vydrží maximálně 1,5 - 2 dny. Pokud rostliny umístíte do stínu, prodloužíte dobu kvetení o další 2 dny.

Opylovačem jsou mouchy. Už druhý den po rozkvětu můžete pozorovat, jak se v jícnu květu „prohánějí“ červíci masařek. Plody nedosahují zdaleka takové velikosti. Semena se velmi podobají semenům pampelišky. Neslyšel jsem však o tom, že by se množení provádělo jinak než zakořeněním odnoží z bočních výhonů.

Ve starší literatuře se můžete dočíst, že S. grandiflora patří mezi choulostivější druhy a je citlivá na přelití. Já osobně tento názor nemohu potvrdit. S. grandiflora mi připadá téměř nezničitelná. Snad jen vlnatku přitahuje víc než bych si přál. Nerad používám chemii a mechanické odstraňování je pomalé a dlouhodobějšího charakteru. Naposledy mi vlnatku pomohlo vyhubit opakované použití přípravku biool.

S. grandiflora nepatří mezi tzv. špeky, ani tržní rostliny a v současné době stojí na pokraji zájmu, což je jistě škoda. Móda je ale vrtkavá věc. Možná, že časem budou zase „in“ i stapélie.