Abromeitiella brevifolia (Griseb.) Castell

Abromeitiella brevifolia je broméliovitá rostlina, která se v posledních 5-6 letech velmi úspěšně zabydluje v našich sbírkách. Důvodem oblíbenosti je její atraktivní vzhled. Rostliny vytvářejí husté hojně obrážející růžice. Narůstající trs růžic v přírodě dosahuje i více než jeden metr v průměru. Květy nejsou moc nápadné a při zběžném pohledu je může člověk snadno přehlédnout. Několik kolegů, kterým jsem daroval odnože, že nedávno postěžovalo, že A. brevifolia jim nepřirůstá tak rychle, jak by si přáli. Upřímně řečeno, ani mě nepřirůstá bůhvíjak rychle. Přitom, jak je patrné z přiložené fotografie, A brevifolia dokáže za pár let vytvořit pěkný koberec. Pro Vaši informaci, vyobrazená rostlina měla v době vzniku snímku 17 let a to ji její majitel Ernst Mikesch už pár let brzdí v růstu, aby se ještě vešla na zimní stanoviště. Aby Vaše představa o velikosti byla úplná, pózuje u rostliny Jan Gratis, kterého (i jeho proporce) všichni znáte. Při pátraní o původu A. brevifolia jsem si uvědomil, v čem je problém pomalého růstu našich sbírkových rostlin. A. brevifolia se vyskytuje ve vysokohorských polohách v Argentině a Bolívii. Její hlavní růstové období je v našich zimních měsících, což se nám moc nehodí z důvodu nedostatku tepla a hlavně světla. My se ji naopak snažíme přivést do růstu v letním období zavřenou ve skleníku mezi kaktusy a ostatními sukulenty. Avšak ani bohatší zálivka ji pochopitelně v parních letních dnech nevyburcuje k růstu. V málo propustném substrátu hrozí i ztráta kořenového systému. Výrazně lepších výsledků můžeme dosáhnout letněním rostlin umístěných v polostínu. Nevadí ani výraznější poklesy teplot. V přírodě se teplota v době hlavního vegetačního období A. brevifolia pohybuje okolo 15-20°C. S letněním lze tedy začít hned po zmrzlých mužích v květnu. Proti dlouhotrvajícím dešťům rostliny chráníme zastřešením nebo dočasným přemístěním do skleníku. Ideální je umístění na zastřešené terase, plastovém venkovní okenním parapetu – může se jednat o severní stranu, zastíněné zimní zahradě atd. Sortiment pěstovaných sukulentů se neustále rozšiřuje. Většině vyhovují podmínky, ve kterých přechováváme ostatní sbírkové exempláře. Poměrně snadno se vyrovnají s tím, co jim nabídneme. Upřímně řečeno, často ani nemají na výběr. Těm „tvrdohlavějším“ se musíme přizpůsobit my. Patří mezi ně i A. brevifolia, alespoň pokud chcete mít doma pořádný kus. Potom nezbývá než začít pátrat, jaké klimatické poměry panují na přírodní lokalitě, jaké je složení substrátu na stanovišti, jaké jsou dosavadní zkušenosti s pěstováním u nás atd. Je to práce navíc, ale výsledek zpravidla stojí za to. Dopátrali jste se i Vy při pěstování sukulentů k zajímavým výsledkům? Pak neváhejte a podělte se s námi ostatními. M.V.